Model Hobby za pultem aneb malé prohry vystřídalo velké vítězství – 2. část

29.10.2013 KASAMA CZ  Žádné komentáře

Model Hobby za pultem aneb malé prohry vystřídalo velké vítězství – 2. část

V tomto díle také special guest star: Michal Blahovec

Den první, čtvrtek 10.10. 2013

Výstaviště bylo otevřeno již o dvě hodiny dříve před oficiálním otevřením, abychom mohli zavézt zboží. Vyrazili jsme tedy po šesté směrem ku Praze. Auta narvaná vrtulníky a krabicemi. Vezli jsme především kanopy a listí a pak drobnosti jako nářadí, trika, polepy a pod. Náhradní díly jsme nechali doma, protože to bychom se ani do stánku ani do aut nevešli. Navíc brali jsme od začátku celou akci jako prezentační nikoliv prodejní. A to prezentační především co se týče vrtulníků a těch jsme vezli většinu.

…………… Honička na dálnici

Sice jsme vyrazili společně, ale podařilo se nám vzájemně ztratit ještě před výjezdem z Plzně. Takže zatímco Žabák měl za to, že jsme mu ujeli a řítil se ku Praze co to dalo, my s Baskervilem jsme skoro couvali, protože jsme pořád čekali, že nás Žabák vyjíždějící od nás jako druhý, teprve dojede. Tím jsme se místo abychom se přibližovali pomálu vzdalovali. U sjezdu z plzeňské dálnice, mi to už nedalo a zavolala jsem Žabákovi, kde se to courá, že sjíždíme z dálnice na jižní spojku, aby mi sdělil, že on už po ní dávno jede. Dohnali jsme je až skoro v Letňanech. Tam nám na kruhovém objezdu ještě navigace vesele zahlásila: “Na kruhovém objezdu jeďte vlevo, jeďte vlevo. Teď vlevo!“ “Co?” povídá Baskervil. “Ty vole, neposlouchej ho, vpravo, jeď vpravo!” křičela jsem na Baskervila s děsem v očích. A přísahala jsem, že navigace, kterou používáme pouze v angličtině, fakt nikdy takové hlouposti neříkala a že to musí být špatným překladem.

Dorazili jsme cca v půl deváté a ještě se projeli po výstavišti, protože Žabák prostě nevěřil mému navigačnímu smyslu a hrnul se z druhé strany haly č.3. Vyložili jsme všechno zboží a pokusili se jej alespoň trochu naaranžovat a v deset hodin se začali trousit první návštěvníci a my jsme stáli ve stánku celý vyvalený co se bude dít :D . Naštěstí mezi prvními dorazil pan Brodníček, který nás svojí optimistickou a dobrou náladou naladil tak, že jsme zbytek dne zvládli v klidu, tedy kluci v klidu, já jsem se snažila nepřekážet a hlavně nezmatkovat. Baskervil krátce po ofiko otevření prohlásil: “Já se jdu proběhnout s foťákem“ a vytáhl malý růžový foťáček, což nás šíleně rozesmálo, protože kdo ho zná, ví, že s sebou vždycky tahá ohromnou brašnu s ještě větším Nikonem a nečekali jsem, že má v záloze tuhle růžovku. A takhle Baskervil poslouchá. když mu říkám, nefoť mě.

Náš stánek první den

Náš stánek první den

…………… Benovo letadýlka na křižovatce dějin

Náš stánek se nacházel na křižovatce, takže lidé korzující jak po hlavní tak vedlejší cestě, nemohli náš stánek nevidět a minout ho mohli jen když se opravdu hodně snažili, protože přímo proti nám hlavní i vedlejší cestu propojovala malá spojnice. Zároveň my jsme měli velice pěkný výhled na levo přes Trivox do stánku Hobbica, kde byl pan Popelka, kterého známe z doby, kdy pracoval u robbe Modellsport. Předpokládali jsme, že Trivox jako český zástupce Alignu bude mít stánek plný T-Rexů, ale opak byl pravdu. Nevím, nechci hodnotit, je to jejich věc. Naopak nás zaujalo co nabízelo Hobbico, sice neměli žádný vrtulník o který bychom měli zájem jako firma, ale měli docela pěkný výběr aut od Axialu, takže už víme co dostane Junior k Vánocům. A aby si to užil i Žabák, tak samozřejmě žádné RTRko. Přímo proti nám na konci již zmíněné spojnice měl RC Guru docela velkou “teréní” expozici, kde předváděli autíčka, převážně od vedlejšího Hobbica. Za malý poplatek jste zde mohli odložit na chvíli i dítě, které si mohlo zajezdit s autem. Na pravo jsme měli Jamaru, kterou jsme za konkurenci vzhledem k hračkové náplni nepovažovali, a nevadila nám do chvíle kdy, na spojnici mezi námi a RC Guru, vypustila cyklistu – asi 20 čísel vysokou hračku, která jezdila jak blbá dokola a hrála. Kdo má doma malé děti, ví že tyhle hračky jsou trestem od příbuzných. Již v pátek jsme s Baskervilem začali spřádat plány zda cyklistu zakoupit a rozšlapat na místě a nebo na něj nechtěně šlápnout. Nakonec jsme ale dospěli k názoru, že jich tam mají hnízdo a že koupí jednoho by mohlo dojít k vyslání celého peletonu.

Jako přímého souseda zleva jsme měli mladíka, který prodával polarizované sluneční brýle. Zprava pak hračkářství, odkud přicházeli lidé naladěni příjemnou cenovou politikou vrtulníků za 800 – 2000 káčé. Jako první při příchodu zprava uviděli lidé tu ohromnou oranžovo-žlutou kabinu Loga. Pánům srdce zaplesalo a v domnění, že se na veletrhu musí prodávat vše za pětpade se zeptali: “Kolik taková sranda stojí.” a Baskervil jim odpovídal kolik taková sranda stojí a já jsem se usmívala na zákazníky a svět byl krásný, protože je jedno proč si u vás lidi sednou na prdel, jestli kvůli tomu jak to vypadá nebo kvůli ceně, hlavně, že si sednou :D .

…………… Brzy nastal hlad a žízeň

Naše představa, že se budeme moci na střídačku projít po výstavě brzy vzala za své, a tak jsme byli rádi, když jsme si došli na jídlo a nebo pro kafe. Každopádně buřty, halušky, trdelníky a langoše byly výborné. Takže pokud by někdo dorazil jen za občerstvením, určitě by byl uspokojen. Žabákovi se podařilo najít záhy i stánek s výbornou kávou, takže po této stránce jsme nestrádali.

První den byl pro nás opravdu zahřívací, takže jsem několikrát zahajovala otázku na kluky: “My nemáme ………….. ?” No neměli jsme toho dost, co jsme měli mít, chyběli nám některé velikosti listů, některé velikosti trik a ještě pár blbostí. Ale vzhledem k tomu, že i v tento pracovní den bylo na veletrhu hodně lidí, den uběhl vcelku rychle a my jsme se kolem čtvrté pomalu začali těšit domů a mysleli jsme, že prostě nic špatného se nestane.

…………… K nám. Domů. Do Prahy. Po Podolí. Do lékárny. Do prdele, to je mi smutno!

První zádrhel nastal, když nás druhým autem nechtěli pustit večer dovnitř, stejně jako ráno. Měli jsme koupený parkovací lístek jen pro jedno auto, protože jsme byli ujištěni, že před a po vždy budeme moc na kauci zajet dalším vozem dovnitř. No nebyli jsme sami, kdo koukal jak výr [čti: vejr]. Navíc se Baskervil vrátil s další špatnou zprávou, že venku ‚leje jak z konve’. Posbírali jsme tedy nejdražší zboží nandali ho do auta, které jsme měli zaparkované uvnitř areálu a kterým odjel Žabák a Junior. My s Baskervilem jsme pak vyrazili se zbylými vrtulníky pěšky na parkoviště a hurá domů. Vzhledem k tomu, že místy tak hustě pršelo, že nebylo vůbec vidět, drželi jsme se striktně cesty, kterou nám nabízela navigace a ta si to obzvláště vychutnávala, protože nás táhla přímo skrz Prahu. V Motole jsme minuli opravdu nehezkou nehodu a dorazili jsme do Zličína, kde nám navigace oznámila: “Zde pojedete rovně, rovně, jedete pořád rovně” a my jeli rovně, protože jen kretén by odbočoval, když nebylo kam. Už jsme si líčili jak to bude bezva, jak se dneska pěkně vyspíme a kdy se ráno sejdeme, když v tom zazvonil můj mobil. Čekala jsem něco jako: “Tak kde jste, já už jsem v Berouně”, protože jsme se fakt díky té průtrži a navigaci v Praze hodně zasekali. Ale vše bylo jinak: “Hele mě to táhlo přes Plzeňskou, projel jsem louží a najednou mi začalo svítit nabíjení. Zastavím na Zličíně, všechno povypínám a uvidím jestli se to vzpamatuje.” To snad není možný, pomyslela jsem si a povídám: “My jsme na dálnici, sjedeme při první příležitosti, což bude Mekáč a počkáme. Zavolej.” Co teď? Jedno auto plné beden, druhé plné vrtulníků a tři lidi plus Junior. No samozřejmě to nabíjení svítit nepřestalo, takže Žabák dojel k pumpě s Mekáčem a auto už na něj blikalo a pípalo jak mohlo aby zastavil. Navíc jsme s sebou samozřejmě neměli telefonní číslo na záruční servis auta. Přeložili jsme tedy většinu zboží a Juniora k nám a opustili Žabáka, že pojedeme do Plzně najít ono potřebné telefonní číslo. No už u Rokycan, jsem propadala totálnímu zmatku, protože hledat něco co nevím kde je, když spěcháme, jo tak v tom jsem fakt špatná. Navíc Baskervil povídá: “Ty hele je 9 hodin, v tom servisu nikdo nebude.” “Jak nebude?” “No, já se obávám, že nebude.”

…………… A mlčeli jsme až k nám

Číslo jsme našli, ale bylo u něj uvedeno, že pouze ve všední dny od 8 do 17 hodin. No, čím dál tím lepší. Takže plán Bé. Baskervil, který už byl pěkně stahaný, zavolal Michalovi a Michal ochotně přijel a oba sjeli pro Žabáka a zbytek zboží. Hurá! Je půlnoc a všichni jsme doma. Jenže než jsme zapadli do postele, ještě jsme stihli zjistit, že Žabák nechal v nepojízdném autě u Rudné mobil.

pokračování třeba v pátek

Autor: Lioness - Web
Tagy:  

Zanechte odpověď